Tak nám ten odletový den pěkně začal. Naštěstí letíme
z Prahy až v 14.05, tak stíháme do nacpat do kufrů vše potřebné a od 12
hodin se plácáme po pražském letišti. Končiny, ze kterých se máme přemístit do
letadla, jsou v místech, kam nedorazila ještě industrializace, tak si
spíše než na letišti připadáme jako na opuštěném nádraží. Chlapcům to nevadí,
cestou jsme v obchodě koupili nějaké časopisy, součástí gumová stonožka a
vystřelovací motorka. Motorka bere po chvíli za své, není stavěna na
kaskadérské kousky Matěje, stonožka nám zatím vydržela až do Amsterdamu. Před
nástupem do letadla chlapce chytl amok, zalezli mezi sedačky a vůbec různě
vyváděli. Do Amsterdamu jsme pěkně přiletěli načas, přesunuli se ke gatu, u kterého
stál obrovský airbus. Zde jsme se dozvěděli, že „somebody damaged the airplane“
a že se odlet opozdí asi o 30 minut…co se dá dělat…Kdo jenom dělá takové věci :(.
Končiny letiště Schipol
odkud letíme, jsou stejně bezútěšné, jako ty ruzyňské, ale my jsme otrkaní
cestovatelé, nás nic nerozhází.
Asi po 45 minutách se ozve hlášení, že let do New Yorku je zrušen a ať se
přesuneme kamsi... Lidé zmateně pobíhají a nakonec jdeme jak jinak, než přes celé letiště. Tu se chvíli peru se samoodbavovacím strojem, ze kterého vypadávají změněné letenky, príma,
letíme až zítra přes Atlantu a místa na sezení máme spřeházené přes celé letadlo. Místo dne strávenho v NY nás čeká 6 hodin čekání v Atlantě na
letisku a hotel na Manhatanu si už zaúčtoval skoro 300 USD za ubytování,
které jsme si předem zajistili… Po
asi 40 min se nám daří přebookovat aspoň sedadla a posílají nás k okénku, kde
dostaneme voucher do hotelu. Zde trávíme další hodinu a něco ve frontě, abychom
dostali papír na hotel, součástí je shuttle bus, snídaně a večeře…Znovu čekání na bus...dalších 40 min.
Matěj po usazení v autobusu okamžitě usnul, tak ho Bára nese v náručí, řidič nám
zastavil někde mimo parkoviště se slovy, že před hotelem je moc autobusů, že
tam nebude zajíždět. Vyfasovali jsme docela pěkný čtyřlůžák a večeře byla
delikatesní. Chlapci posilněni cukrem vyvádí na pokoji jak dva Masajové, když
vidí bělocha a tak nám dává docela zabrat je dostat do pelechu. Než jsme
vypadli z letiště, dostali jsme od KLM ještě náhradní tričko, hřeben,
kartáček na zuby, ponožky a nějaké další pičifuky, nebudeme druhý den za
prasátka. Zdecimováni 1.5 hodinovým letem padáme v půl desáté do postele
únavou.
Žádné komentáře:
Okomentovat