Ráno prší, kluci hrají Kvak. Bára převěšuje prádlo na terase, je jedno či je pod střechou nebo na dešti, stejně neschne. Protože je pořád pod mrakem, nějak se nám nikam
moc nechce, nakonec, však nám tu nic nechybí. Na stromech se tu natřásají 3
druhy tukanů, pod oknem kolibříci a motýli.
Vysvitne sluníčko, které nás nabudí, v mžiku vysuší mokré plavky a my vyrážíme k moři. Bára se
cestou někde zasekla, zjišťujeme, kde to vázne. Na vině je náš starý známý lenochod, z kterého se vyklubala lenochodice s mládětem. Způsobně šplhá před našimi zraky dolu po stromě, asi jde kakat (jediný důvod proč lenochodi lezou ze stromů). No ale tolik času aby jsme čekali až sleze, zase nemáme :D.
Než
se dostaneme na pláž, zase prší, projíždíme jí celou a meditujeme nad tím,
jestli do těch vln někdo poleze, ještě když k tomu prší.
Pomalu jsme rozhodnuti, že to zabalíme, když déšť ustává a tak přeci jen do vln vlezeme. Voda je suprově teplá, na pláži ve špičce je asi tak 10 lidí na 3km. S Kubou jsme vydrželi ve vodě skoro 2 hodiny.
Bára (trochu zklamaná, že ze šnorchlování zase nic nebude) mezitím někde řádila po okolí s foťákem, objevila další druh opic (nechtěli se nechat fotit :(, veverky, kraby, pilné mravence Atta a kdoví co dalšího.
Chvíli s klukama budujeme z písku, ale každou chvíli nám vodní šplouchanec naše snahy šmahem smete z povrchu zemského. Nakonec všichni společně zase padáme do vln, chvilkami prší, ale nikomu to nevadí. Cestou se chceme zastavujeme v nedaleké restauraci Selvins. Objednáváme si – pro kluky rybu a kuřecí prsa, já mám tuňáka a Bára kuře a polévku s kokosem. V polévce trůní krab a chutí se hodně blíží do thajské kuchyně a i ostatní jídlo je výborné. K pití máme melounový (ze žlutého) shake. Volbu restaurace hodnotíme vysoce kladně. Cestou nazpět do rezervace chci ještě prozkoumat, kam vede dál cesta, míjíme pár baráků a protože se už smráká, otáčíme se a šupajdíme dom. Kluci hned vytahují Kvak, při kterém se Matěj neuvěřitelně vytáčí do zuřivosti. Bára se ho snaží zahnat do sprchy, ale ta malé potvora tu vykřikuje, že se raději zabije, než aby se sprchoval. Kuba v mezičase zase kouká do nové knížky – přímo hltá stránky Malého poseroutky. Je průtrž mračen, bubnující voda přehlušuje i kvakot, kuňkot, pískot, kvikot, prostě celou tu noční kakofonii zvuků. Než začalo pršet, zaslechli jsme Bubuvolvo (asi) a nějaké sovy, přímo na stromě hned před terasou. Bubuvolvo se neukázal, možná tu řádil, když jsme tu nebyli. I když je pravdou, že v dřezu nebylo nic vykrámováno a nikde žádné kakance, možná, že dělal společnost a pořádek někde jinde :).
Pomalu jsme rozhodnuti, že to zabalíme, když déšť ustává a tak přeci jen do vln vlezeme. Voda je suprově teplá, na pláži ve špičce je asi tak 10 lidí na 3km. S Kubou jsme vydrželi ve vodě skoro 2 hodiny.
Bára (trochu zklamaná, že ze šnorchlování zase nic nebude) mezitím někde řádila po okolí s foťákem, objevila další druh opic (nechtěli se nechat fotit :(, veverky, kraby, pilné mravence Atta a kdoví co dalšího.
Chvíli s klukama budujeme z písku, ale každou chvíli nám vodní šplouchanec naše snahy šmahem smete z povrchu zemského. Nakonec všichni společně zase padáme do vln, chvilkami prší, ale nikomu to nevadí. Cestou se chceme zastavujeme v nedaleké restauraci Selvins. Objednáváme si – pro kluky rybu a kuřecí prsa, já mám tuňáka a Bára kuře a polévku s kokosem. V polévce trůní krab a chutí se hodně blíží do thajské kuchyně a i ostatní jídlo je výborné. K pití máme melounový (ze žlutého) shake. Volbu restaurace hodnotíme vysoce kladně. Cestou nazpět do rezervace chci ještě prozkoumat, kam vede dál cesta, míjíme pár baráků a protože se už smráká, otáčíme se a šupajdíme dom. Kluci hned vytahují Kvak, při kterém se Matěj neuvěřitelně vytáčí do zuřivosti. Bára se ho snaží zahnat do sprchy, ale ta malé potvora tu vykřikuje, že se raději zabije, než aby se sprchoval. Kuba v mezičase zase kouká do nové knížky – přímo hltá stránky Malého poseroutky. Je průtrž mračen, bubnující voda přehlušuje i kvakot, kuňkot, pískot, kvikot, prostě celou tu noční kakofonii zvuků. Než začalo pršet, zaslechli jsme Bubuvolvo (asi) a nějaké sovy, přímo na stromě hned před terasou. Bubuvolvo se neukázal, možná tu řádil, když jsme tu nebyli. I když je pravdou, že v dřezu nebylo nic vykrámováno a nikde žádné kakance, možná, že dělal společnost a pořádek někde jinde :).
Žádné komentáře:
Okomentovat