Caňo Negro II a III (výlet po řece Río frío)

Po snídani nemáme pořádně do čeho píchnout, loď odjela kupodivu v osm hodin, místo v avizovaných Bářiných devět hodin a v celém ubytovacím komplexu chcípl pes :). 

Přemýšlíme, co v téhle bohem zapomenuté díře budeme dělat, když nás upoutá půjčovna kajaků. 5 USD je škrtnuto a místo toho je uvedena cena 10 USD/půl dne. Ve výsledku nás stahují o 40 USD se slovy, ať si jezdíme jak libo dlouho. Plácáme se po místní louži, pozorujeme leguány, kterými jsou poseté stromy. Sem tam jsou i lekníny. Když jsme odbočili na řeku, zjistili jsme, že moc daleko nedojedeme. Proud je tu docela značný a děti jen hekají, že je bolí ruce. Vracíme se na jezero a alespoň závodíme a jinak se škádlíme. V poledne vyrážíme do „města“, chceme vyzkoušet restauraci, kam nás zvala předešlý den kuchařka. Jídelní lístek je napsaný na kousku papíru. Zde si konečně dávám ceviche (syrová ryba marinovaná v citrusové šťávě) a Kuba jeho oblíbené krevety. Jídlo není špatné, ale je ho žalostně málo. Alespoň se dorážíme zmrzlinou a kávou. Ta s mlékem nese stopy nerozpustitelného sušeného mléka. Na zdech restaurace jsou umělohmotné tácky se jmény strávníků a zemí, odkud sem přijeli. Po naši návštěve jim přibyl další s originální malůvkouv Karlova mostů :). Na ráno si domlouváme loďku v místním přístavu. Průvodce Jesus, který se nám sám nabídnul nás bude čekat v osm ráno. Původně chtěl v sedm (co by bylo asi lepší), ale nechtěli jsme vynechat snídani. Požaduje zálohu, ale nic mu nedáme, bude si muset počkat až na ráno, kdy nás skasíruje o 50 USD.

31.12. 2015 

Po snídani jdeme pěšky do přístavu. Cestou nás předjíždí na prskoletu Jesus se slovy, že nás tam počká. Přístav – tedy jedno rozpadající se nástupní molo a v něm jedna loďka se stříškou, tramvajovými sedačkami čeká jen na nás. Vydáváme se po proudu Rio Frio a Jesus nám ukazuje všechno zvěrstvo, které jen zahlédne. Občas mám pocit, že ráno tu ty zvířata musí vysazovat a přivazovat na určitá místa, anebo musí mít Jesus oční implantáty s tepelnými senzory :). 

 

Vidíme různé volavky, krokodýli, ptáky srandovní i srandovnější, lenochody, malpy kapucínské, bílého lenochoda, baziliška, spoustu leguánů a dokonce zahlédneme i želvu. 

Osobně jsem čekal, že toho tady bude k vidění více. Je skoro poledne a kluci se tu mydlí hlava nehlava, proto sedáme do auta a jedeme se podívat na místní rancho Tabacon. Cesta je samý výmol, plížíme se rychlostí slimáka. Ranč je kombinace restaurace a stájí, ve kterých trůní koně a býci. Jídla bylo dobré a bylo ho víc než dost. Vynikající jsou patacones (smažené plaintains banány).

Součástí ranče byl i bazén,kachňák a ohrada, kde se vyvalovali obrovští krokodýli. Napočítali jsme jich 9, ale kdo ví, kolik se jich skrývalo v kalné vodě.

Cestou nazpátek jsme vyplašili hejno asi 30 papoušků a museli předjet 4 traktory. Vpravo, vlevo, koně, krávy … nebýt tu palem, připadali bychom si jako na venkově, někde u českého Bykoše.  

Puerto viejo de Sarapiqui, Caňo negro

V noci mě něco pekelně poštípalo, vypadám, jako kdybych celou noc strávil na nějaké párty se štěnicemi. Dnešní ráno je klasika, než se nadějeme, je sedm hodin a míříme na snídani, Alex zde pobíhá a plní přání strávníků. Na stromech se opět předvádějí opeřenci, občas se ukáže i veverka. Dokonce se objevil i datel.

U stolu je nový pár, odněkud z Kanárských ostrovů a Bára může konečně oprášit znalosti španělštiny. Po prozkoumání cen aktivit, o kterých jsme včera slyšeli, jsme přehodnotili plán a také vzhledem k ubíhajícímu času rovnou vyrazíme do Caňo Negro. Počasí zatím vypadá dobře, svítí sluníčko. A sluníčko svítí celou cestu, která dobře ubíhá. Nějakých pár kilometrů před nikaragujskou hranicí odbočujeme na prašnou cestu. Odbočka není vůbec označena. Natřásáme se po výmolech mezi lány, kde se pasou krávy, okolo poletují ptáci...

 

Ubytování jsme našli v pohodě, samotné Caňo Negro je pár domů rozprášených mezi pár prašných cest.

 
Součástí ubytovacího zařízení je i bazén s vířivkou, ve kterém končí kluci hned po jídle, které jsme si dopřáli v místní sodě. Poprvé je jídlo opravdu dobré a maso není jako podrážka. V areálu hotelu roste karambola, mango, hurmikaki a kdo ví co ještě dalšího.

Na stromech tu jsou uzpůsobená krmítka pro ptáky a slétají se tu stejné potvory, jako u Alexe. Hlavní aktivitou je zde jezero /ještě než vyschne/, pár kilometrů odtud jsou nějaké ranče, kde se člověk může vydovádět (alespoň podle paní z infokanceláře).