Kostarika - La Ceiba, Manzanillo

Za svítání mi vlítne do postele Kuba s výkřikem, vřešťani jsou tady – krávál dělají pěkný, ale nevidíme je. Pak se za křikotu přiřítí nějací papoušci (zelené velké svině), následující tukanem a dalšími obludami. Vřeští tu na nás, přelétají ze stromu na strom, hlavně abychom je nevyfotili :).

Nakonec je  tahle hra na „hele tady jsem“ přestane bavit a mizí někde nad našimi hlavami. Z okna jsme zahlédli i kolibříky a různé motýli.

Kupodivu, když se vstává ve 4 ráno, den je neuvěřitelně dlouhý. Jdeme prozkoumat okolí, ale Bára s dětmi končí u cedule „vstup zakázán“ a tak se bojí, já bych šel dál... Cestou jsme zahlédli nějaké veverky, ještěrku, obrovitou stonožku…

 Dává se do deště, hrajeme kvarteto a čekáme, až přestane.

Tukani na nás dlabou a klidně do sebe cpou bobule asi tak 2 metry od nás.

Před polednem vyrážíme na pláž Punta Uva, ale protože pořádně nevíme kde odbočit, nakonec končíme v Manzanillo, kde by měla být velká krásná pláž. Je pravdou, že pláž je dlouhá, docela široká, ale ve srovnání s jinými plážemi, které jsme měli tu čest navštívit, není ničím uchvacující.

Protože jsou fajn vlny, vrháme se do nich, abychom zjistili, že nejlépe být tak metr od břehu, než se nechat semlít na kaši :).

 Oběd testujeme v soda La playa, za 40 USD celkem to mohlo být lepší…

Kuba s Matějem klasicky nic nesnědli, nevím, z čeho tady budou žít.

Cestou nazpátek jsme zjistili, kde je odbočka k pláži Punta Uva, zítra se tam snad dostaneme. Zatím jsme nezaplatili za pobyt, v záchranném centru je mrtvo, prohlídky jsou v 9.30 a 11.30, na uvedeném čísle je záznamník. Dopřáváme si podvečerní siestu, papouchové vřískají za letu, odpovědí je jekot vřešťanů, přidává se cvrkot kdovíčeho… Bude zase prima noc, Kuba děsně nadával, že nemůže v tom kraválu spát… Bára vyzbrojena dalekohledem doufá, že uvidí opici, ale věčný jekot, který vyluzují naše děti, musí zahnat všechna zvířata, která nejsou postiženy hluchotou pěkných pár kilometrů daleko. Před setměním jsem pod terasou zahlédl podivné zvířátko, vypadalo jako přerostlé morče (překřtili jsme ho na Bobinu)....pozdeji zjištujeme že je to agouti.