úterý 29. prosince 2015

Puerto viejo de Sarapiqui, Caňo negro



V noci mě něco pekelně poštípalo, vypadám, jako kdybych celou noc strávil na nějaké párty se štěnicemi. Dnešní ráno je klasika, než se nadějeme, je sedm hodin a míříme na snídani, Alex zde pobíhá a plní přání strávníků. Na stromech se opět předvádějí opeřenci, občas se ukáže i veverka. Dokonce se objevil i datel.


U stolu je nový pár, odněkud z Kanárských ostrovů a Bára může konečně oprášit znalosti španělštiny. Po prozkoumání cen aktivit, o kterých jsme včera slyšeli, jsme přehodnotili plán a také vzhledem k ubíhajícímu času rovnou vyrazíme do Caňo Negro. Počasí zatím vypadá dobře, svítí sluníčko. A sluníčko svítí celou cestu, která dobře ubíhá. Nějakých pár kilometrů před nikaragujskou hranicí odbočujeme na prašnou cestu. Odbočka není vůbec označena. Natřásáme se po výmolech mezi lány, kde se pasou krávy, okolo poletují ptáci...

 

Ubytování jsme našli v pohodě, samotné Caňo Negro je pár domů rozprášených mezi pár prašných cest.


 
Součástí ubytovacího zařízení je i bazén s vířivkou, ve kterém končí kluci hned po jídle, které jsme si dopřáli v místní sodě. Poprvé je jídlo opravdu dobré a maso není jako podrážka. V areálu hotelu roste karambola, mango, hurmikaki a kdo ví co ještě dalšího.






Na stromech tu jsou uzpůsobená krmítka pro ptáky a slétají se tu stejné potvory, jako u Alexe. Hlavní aktivitou je zde jezero /ještě než vyschne/, pár kilometrů odtud jsou nějaké ranče, kde se člověk může vydovádět (alespoň podle paní z infokanceláře).

Žádné komentáře:

Okomentovat