Road to Hana

Ráno tu napřed štrachá Bára, pak se přidávají kluci, mě se ještě daří na chvilku usnout. Pak jsem nemilosrdně probuzen slovy „vraj ráno skoro vyražáme a ty zatial len vylihuješ“. Bára už má naplánováno, co vše bychom měli cestou do Hany vidět, ještě přidávám nějaké tipy dle fotek, co jsou zde po  zdech (je na nich napsáno, na které „majli“ cestou zastavit). Cesta vede po útesech,klikatí se doprava,doleva a každou chvíli se zužuje na šířku jednoho auta. 

 

 Prý že tu jezdí jen neschopní turisti a pak šílení domorodci, obě dvě skupiny ignorující rychlostní omezení a většinou všichni v protisměru. Nakonec to nebylo tak strašné, cesta se dala přirovnat jedné nekončící cestě z Řevnic na Mníšek. Máme malý náskok, vodopády TwinFalls máme už ze včerejška, je to první zastávka většiny turistů.

 Cesta vede skrze džungli a nějaké plantáže,první vodopád je decentní, druhý u kterého končí většina turistů je lepší (a fotogeništější). 

Dále lze ještě vyšplhat nahoru a pokračovat k dalším a dalším vodopádkům, poslední z nich je dostupný bambusovým hájem,kde se většinou všichni ztratí :-) U vchodu prodávají ananasy,kokosáky a passion fruit (lilikoi). Plánuji nějaké to lilikoi zakoupit,ale pak cestou nazpátek jsem nějaké posbíral napadané na zemi. 

Naše dnešní nultá zastávka je u kostela z roku 1853, nějak se nám ho nepodařilo najít. Neblahé tušení se potvrdilo hned na druhé „zastávce“,není kde zaparkovat. Pak zjišťujeme, že kdo ví proč tam ty auta stála, naplánovaný první vodopád Waikamoi jsme neminuli. Jde se k němu džunglí, všechno je mokré, kluzké, kloužeme po kamenech, po kořenech stromů, bláto všude, komáři se tetelí blahem, mají přísun čerstvé krve rovnou k snídani. Bára s Matějem zůstavají u prvního vodopádu. 

Já s Kubou se kloužeme dál v domnění,že uvidíme něco více. Cesta tam je OK, cesta nazpátek je děsivá,ale nakonec jí zvládáme také a nejsme ani moc špinaví. Sedáme do auta a mažeme k dalšímu našemu cíli cesty. Já to komentuji slovy, že jsou mi už všechny vodopády ukradené,že jsem zeštípanej už dost. Bára pořád básní o procházce bambusovým lesem,mám v živé paměti podobnou akci před 12 lety na Oahu,žrali tam komáři jak sviň,naštěstí ho míjíme se slovy, že se zde ještě zastavíme, máme to k němu kousek (jako k tomu kostelu). Cestou míjime ještě některá místa,kde se buď nedá zaparkovat,anebo se nám zase naopak nechce zastavovat :-) U vodopádu Haipua’ena vystupuje z auta jen Bára, vrací se asi po 10 minutách s fotkami. 

 

 

 Podařilo se mi přesvědčit Kubu s Matějem, zatím co jsme čekali v autě,aby byli ticho, protože komáři co na nás dělali nálety jdou zajisté po jejich hlasu. Na svačinku zastavujeme v místě zvané Kaenae Peninsula, záchody, lavičky, all included. Je odtud krásný výhled na celý záliv pod námi.

 Ha, odbočuji pak na cestu vedoucí dolu k pobřeží, Bára tuhle zastávku (Honomanu Bay) nemá v itineráři. Objevujeme malinkou pláž s černo-zeleným pískem, jako bonus jsou k dispozici skořápky a černé kamínky, které se staly obětí Bářiného fotografického umu. Prodral jsem se kousek do zeleně nad pláží, je zde nefalšovaný bambusový prales.

 Cestou míjíme několik míst,kde se dá zakoupit místní ovoce (formou samoobsluhy, peníze se dávají do krabičky). V nabídce jsou banány,citróny, karambola,lilikoi atd. U nás by to určitě také fungovalo,akorát s tím rozdílem,že večer by tam člověk nenašel asi ani ten stolek, kdyby nebyl přibitý. Další odbočkou k moři se dostáváme na Ke'anae U pobřeží je zájezd důchodců, kteří mají rozestavěné stojany a malují. Voda se zde tříští o skály, vítr pofukuje...paráda. 

 

Vracíme se na Road to Hana a odbočujeme pro změnu po pár mílích zase k vodě,na místo zvané Nahiku. Zde prozměnu vidíme 2 důchodce se stativem, asi fotící zájezd :-)

 Matěj se už uplně probudil,tak dokonce vylezl z auta, sice na předchozí zastávce byl již vzhůru,ale odmítal vystrčit nos. Zastavujeme na jídlo, dopřáváme si vyhlášené krevety v kokosu a dorážíme se Fish&Chips, jídlo shledáváme chutnější,než to,které jsme měli v Koně. 

Dále míjíme odbočku na letiště v Haně a pokračujeme do Waianapanapa parku,kde zastavujeme u pláže, kterou tvoří černý písek a malé černé oblázky, součástí pláže je i malá jeskyně, kterou se dá projít k moři. Kluci nadšeně poskakují po pláži a pak se společnými silami dávají do tvoření Petroglyfů. 

Už se pomalu smráká, tak odkládáme návštěvu dalších pláží a Seven sacred pools na druhý den, cesta zpět nám trvá hodinu a 20 minut (celkem cca 33 mílí).