Nestihli sme ich všetky, avšak podarilo sa nám vyfotiť západ slnka na Anaehoomalu beach.
Salt and pepper
Pozreli sme si a poleňošili na krásnej pláži Waialea (beach 69).
Trošku si zašnorchlovali na Kahalulu beach v meste Kona.
Otestovali sme aj trošku snobskú Mauna Kea beach, ktorá nás prekvapila vysokými vlnami.
A posledný deň sme objavili nádherné pláže v Kekaha Kai state park. Odbočujeme z hlavní cesty u nenápadné odbočky, která vede do lávového pole. Po asi 50 metrech končí asfalt a začíná to správné rodeo. Podle průvodce lze cestu absolvovat jakýmkoliv autem,ale některé slabší povahy zanechali auto hned na začátku a dál pokračovali pěšky. My poskakujeme rychlostí hlemýždě hrdě dál a za námi se řítí místní rodinka v jeepu s náhonem na všechny 4. Chvíli přemýšlím nad tím, jestli tu prorazíme pneumatiky nebo ne, tedy jestli by nebylo lepší být za posery a jít dál pěšky,ale tak asi půlkilometru před námi se natřásá jakési auto japonské výroby, tak usuzujeme,že to zvládneme také. Cesta má asi tak 3 kilometry,ale trvá nám skoro 20 minut. Celí natěšení se ženeme z auta na pláž .... pláž nemá chybu. Bára s dětmi by nejraději zůstali hned pod prvním stromem,ale mě to táhne více do zátoky, kde skoro nikdo není. Zde na začátku tu mají místní postavené stany, jako se prodávají v Hornbachu či Obi a které hyzdí nejednu českou zahrádku. Aby toho nebylo málo, podcenili jsme přípravu a nemáme s sebou skoro nic k jídlu a tak argument "Hele voni tu roztápějí gril" vybičuje zbytek rodinky a měníme pozice. Beru Matěje na koně, protože je "moc unajenej a bojej ho nožičky a už víc nejádne" (oblíbená finta, protože nejdelší cesta co dneska ušel bylo z baráku do auta (cca 20 metrů). Zatímco jsme zabrali pěkné místo ve stínu starého stromu, Bára s Kubou poskakují po zbytcích lávového pole, které místy tvoří malé bazénky plné rybiček a krabíků.
Děti se ženou do vody a Kuba si po chvíli stěžuje "Proč mi nejdou házet žabičky". Tak lovím z vody pěkný placák á 5 cm, napřáhnu ruku se slovy "koukej" a ještě než se kámen vydá na svojí hopsavou cestu, vynořuje se asi tak 10 metrů z vody hlava želvy. A kousek od ní další a další. Jsme asi jediní,koho to zajímá, zžejmě další dva páry co tu s námi sdíli našich 300 metrů pláže tu nejsou poprvé. Želvy nám dělají společnost po zbytek našeho pobytu zde na pláži. Hloubím Matějovi jeho privátní bazének, v jeden okamžik vyhrabeme krabíka, který utíká co mu nohy stačí do vody. Kuba po chvíli vyšťourá vlastního, radosti z toho má více,než na Vánoce, když rozbaluje dárky. Krab evidentně asi vidí poprvé v životě lidi a tak ani nikam nepospíchá,rozhodl se nastěhovat k Matějovi do jeho bazénku, ve kterém Matěj trůní jak paša na trůnu. Matěj z toho chytá hysterický záchvat, tak kraba přemisťuji o pár metrů dál, však on někam zaleze. Zatím změnil barvu z "průhledné" na pěkné barvy a po chvíli přemýšlení se vydal pryč. Bára mezitím prohrabuje písek a těší se z krásných lávových kamínků,ze kterých se nakonec vyklubají obyčejné kozí bobky a aby toho nebylo málo, k želvám se přidává koza, kůzle a za chvíli i rohatej kozel. K tomu dělají nálety ptáci, co vypadají jako naši vrabci, s nimi ještě nejaké další druhy. Hotová ZOO. Já se ještě vydávám cestičkou lávovým polem (odkud se přivalila rodinka důchodkyň) a objevuji pláž se skoro bílým jemným pískem. Nebýt vražedné cesty sem, nalákal bych zbytek rodinky. Šupajdím nazpátek, naše prázdná pláž se s pozdním odpolednem pomalinku plní. Vydáváme se nazpátek,cestou se stavujeme v Koně na večeři a pak zbití jako psi do hajan. Ráno nás čeká cesta na další ostrov, tak ať jsme fit. Kluci totiž celou dobu ignorují jakékoliv časová pásma a vstávají neomylně kolem šesté ranní.
Žádné komentáře:
Okomentovat