pátek 1. ledna 2016

Rincón de la vieja - Hotel hacienda Guachipelín



Ráno balíme sakypaky a natřásáme se v našem tanku směrem k hotelu Guachipelín (3 hod.), který se nachází kousek od vstupu do národního parku Rincón de la Vieja. Tento národní park se pyšní sopkou a dalšími dle průvodce super věcmi. Poprvé jedeme po Interamericaně, známé to dálnici, propojující celou Ameriku. Sice je 4 proudá, ale dva proudy jsou uzavřeny a tak se řítíme „v protisměru“. Všude jsou cedule omezující rychlost na 30 km/h, ale pokud nejdeme 90, všichni nás předjíždí.


Najednou je zde kruhový objezd a do Nikaragui míří už jen obyčená dvouproudovka, ze které obočujeme směrem do hor. Krajina je vyprahlá, připomíná africkou savanu. Hotel Guachipelín je megaobrovský jak na první, tak i na druhý pohled. Hotová farma, ale na peníze, ze kterých tu podojí turisty. (Zopár požičaných fotiek, zo stránky hotela :)



Máme čtyřlůžák, který se ničím neliší od dvojlůžáku, asi tedy až na cenu. V recepci nás opásávají žlutým náramkem s názvem ranče a číslem našeho pokoje. Veškeré další finanční transakce jsou spojeny jen s tímto nezničitelným kusem papírku. Jsou 3 hodiny odpoledne a my zmoření hladem míříme do hotelové restaurace. Hraje zde živá hudba, obsluha si nás vyzvedává u vchodu a to je zhruba tak poslední její aktivita. Dáváme si bufet, který se skládá z kostarické klasiky,  plus něco navíc, co oceňují američtí turisti. Sečteno podtrženo, dobré, ale drahé. Součástí ranče jsou 3 vodopády a horké prameny na řece Río Negro, neleníme a vyrážíme do koupele.

 

Podle mapky je to za restaurací kousek a pak doprava, ve skutečnosti je to pěkně daleko autem. U budky ukazujeme žluté náramky, fasujeme 4 osušky a šlapeme kousek lesíkem. Před sebou vidíme dvě obetonované jezírka, ale v nich skoro nikoho, zato za vodou jsou další betončata, obsypané turisty. Abychom se k nim dostali, musíme přes visutý most,  max. 2 osoby v jeden okamžik. Uprostřed „jezírek“ vyvěrá horký pramen a současně v něm plave káď, ve které se hřeje bláto, kterým se nadšení turisti patlají. Říkáme si, to jsou ale magoři a rychle lezeme do teplé vody, neboť ačkoliv je asi 28 stupňů, chvílemi zafučí vichr, který má tendence brát střechy, domy, turisty, auta… Vyhřátí vodou, chlapci nevědí roupami co dělat, tak se patlají blátem a my se k nim po chvilce přidávame. Aby to šlo lépe, od místního „šerifa“ dostaneme štětce a natíráme se jak plot barvou.


Pak pěkně počkat 10 minut, dokud bláto nezaschne a následně hurá pod sprchu, ze které bohužel neteče voda teplá, nýbrž sviňsky ledová. Je sranda pozorovat jak si všichni ze začátku bláto patlají jen tak lehce na obličej a nakonec končí oblátění od hlavy až k patě.


V šest hodin už zavírají, tak to akorát stíháme se setměním. Za převlíkárnu volíme nějaký opuštěný stánek, asi v plné sezóně zde prodávají pití. Tedy, v areálu jsou i převlíkací kabinky a záchody, jen tam chybí světlo :). 

Žádné komentáře:

Okomentovat