Po snídani, která snad ani nepatří k tak drahému hotelu
(normální hanba) skáčeme ve vlnách, nebo v bazénu, případně se plácáme na
pláži. Kluci si zde pořídili krabí farmu, krabíků poustevníků a minikrabíků je plná pláž, tak
o zvěřinec nemají nouzi.
Kolem nás létají racci, pelikán brouzdá asi jinde,
neboť jsme ho neviděli. U břehu jsem zahlédl rejnoka (možná malou mantu), viděl
ho i Matěj, tak mi to Bára věří. Tuhle potvoru jsme zahlédli i později, kdy jí
viděl i Kuba. Náhle Bára vykřijuje, že jí něco kouslo a žene se na břeh. Vypadá
to jako od kopřivy, ale prý to bolí jak žihadlo od vosy, usuzujeme na nějakou
medúzu. Další podobný zážitek má odpoledne Matěj, ale ten je přesvědčený, že to
byl určitě rejnok. Kluci už do vody nechtějí a chvíli se plácají u bazénu.
Proubouzí se v nás objevitelské pudy, sedáme do auta a míříme
k sousední pláži. Ta je ještě širší, než Sámara, ale není tak pěkná.
Fotím
zde nějaké volavky (či co to je) a protože je odliv, Kuba s Bárou se
vydávají ke skalám.
Matěj chce spát, napřed se o to pokouší opřen o palmu, ale
to mu moc nejde, nechávám ho tedy v autě a vydávám se za zbytkem průkopníků.
Ti něco pozorují mezi skalami a Kuba mi hned nadšeně ukazuje kraby poustevníky
a nějaké hnusné velké podvodní slimáky. Občas zahlédneme i nějaké černé chapadla, či
jaké svinstvo, jsme poserové, ani na to nešáhneme :). Již se setmělo, vracíme se do
centra Sámary na večeri a nakoupit nějaké colony v bankomatu. Matěj si
stěžuje, že je mu na blinkání (poté co stláskal poručenou palačinku
s nutelou) a odvolává se, že to má z té nutely, protože jí bylo moc.
Kuba se rýpe v poručené pizze, čekáme, kdy nás obšťastní větou „snědeno;už
jsem plný a nemůžu“. :). Je osm večer a zalejzáme do postele.
Žádné komentáře:
Okomentovat